2 v 1 ve stylu filmových hlášek

Někdy nastane taková konstelace hvězd, že se sejde více drobných situací, které si zaslouží písemnou verzi. Pokusím se takové okamžiky zachytit…

To chce Lea. A Kate. A to hned!

(Láska nebeská)

Každý máme jistě svůj vlastní návod, jak se „vyhrabat“ ze stresu, jak ze sebe setřást nepříjemné pocity. Já používám hudbu.

Dřív jsem měla tendence zhoršit si svůj stav na maximum, abych se „odrazila ode dna“. K tomu perfektně posloužily písničky Simona a Garfunkela. Jejich Bridge Over Troubled Water mne dokáže spolehlivě dojmout a rozplakat.

V současnosti se jednoznačně přikláním k Beatles a principu „zapomeň a odhoď starosti“ (nejtěžší kalibr jsem našla v modernějších verzích písní Beatles – soundracku z filmu Across the Univerese). Převléknu se, psovi dám obojek, do uší pustím MP3 a vyrazím. Do 3 minut si pobrukuji, do 7 minut už zpívám nahlas. V návaznosti na problému je třeba přidat či ubrat na hlase. Mám už vytipovanou trasu, kde málokdy někoho potkám, že se nemusím ohlížet na okolí (a nepřipadám si jako úplný blázen).  A když je nejhůř? Hlasitý zpěv a rytmický pohyb – podobající se tanci – spolehlivě zabere!

A jak relaxujete vy?

Ahoj, babi!

(Deník Bridget Jonesové)

Denně řešíme spoustu problémů. Jedním z nejčastějších (alespoň pro nás, ženy) je „co si mám vzít na sebe“. Situace obvykle vypadá takto:

• mám ve skříni pěknou sukni – vejdu se do ní ještě?
• super, vejdu – co si k ní vezmu nahoru?; jejda, nevejdu – do čeho se tedy vejdu?
• mohla bych vyzkoušet tenhle vršek – mám k této kombinaci boty?
• super, mám – není to už moc okoukané?; jejda, nemám – jak to překopat, abych mohla vůbec vyjít ven?

Dříve nebo později zjistíme, že chybí nějaký kus oblečení, který prostě nutně potřebujeme. Fajn, vyráží se na nákup.

Tady bych chtěla vzpomenout báječné představení Caveman, kde bylo (mimo jiné) vtipně upozorněno na rozdíly mezi muži a ženami, které se právě při nakupování projeví velmi výrazně. Tak tedy:

• muž je  LOVEC, proto si jde pouze za svým cílem, nekouká se nalevo napravo (v ruce má pro názornost oštěp); ve chvíli, kdy zahlédne svůj cíl, se na něj plně soustředí; po úspěšném lovu odchází zpět do jeskyně – má, pro co přišel, nic jiného ho nezajímá;
• žena je SBĚRAČKA, proto kamkoli přijde, tam se rozhlíží a hledá, co by mohla „sebrat“ (v ruce má pro názornost košík); jde po cestě směrem ke svému cíli, ale stále se rozhlíží, jestli někde neuvidí něco zajímavého, vhodného nebo dokonce lepšího; nikdy není jisté, že přinese to, pro co přišla, ale košík má obvykle vždy plný – v tu chvíli se vrací do jeskyně.

Já jsem se včera také vydala na nákup – potřebovala jsem kabelku. Otázka na úvod: Mám doma novou kabelku nebo nemám? Kontrolu Vašeho odhadu najdete v následujících řádcích.

Nakupování je zábava jen pokud si ji můžete užít s nejlepší kamarádkou. Prošmejdit je třeba vše, proto jsme se rozhlížely po všem možném. Nakonec jsme zakotvily (sloveso není voleno náhodně) v obchůdku, kde nás zaujaly sukně (kabelky tam neměly, pochopitelně). A už mám v ruce dvě sukně a šupajdím do kabinky. Za chvilku dostávám 3 vršky. Oblékám, svlékám, vycházím z kabinky, okukuji, komentuji. Za chvilku se k nám přidá milá paní prodavačka. V tuto chvíli už chybí jen z reproduktorů linoucí se hudba Pretty woman… Asi v polovině celého procesu prohlásí kamarádka, že „to není žádný umění oblíkat hubenou Julii Roberts“ a já sotva popadám dech.

Co mne ovšem naprosto fascinuje při nákupech – a tady se odvolávám na nadpis celého příspěvku, že když si koupíte jeden kousek oblečení, většinou to není jen tak – je třeba koupit ještě minimálně jeden další, který to celé doplní/doladí/rozsvítí apod. Takže se vlastně jedná o nikdy nekončící řetěz doplňování. V mém případě:

1. Koupím si bílou sukni – potřebuji k ní botky.
2. Koupím si botky – potřebuji k sukni vršek.
3. Koupím si vršek – možná by se k němu ale hodila jiná sukně.
4. Koupím si sukni – hm, nějak mi v ní kouká břicho.
5. „Ahoj, babi!“ říká Bridget Jonesová (a já s ní) a cosi vytahuje ze šuplíku se spodním prádlem 🙂

PS: Příště musíme koupit tu kabelku!