Když něco končí, něco hned začíná

Končí školní rok! Vážně? To znamená, že za několik mrknutí oka je před námi nový školní rok… Hurá!

Předevčírem se mě zeptal žák 5. ročníku, jestli se těším na prázdniny. Pousmála jsem se a… a najednou jsem nevěděla, jak odpovědět. Na co se vlastně těším?

 

… na relativní odpočinek. Relativní?

Mnozí z nás právě o prázdninách věnujeme hodiny a dny sebevzdělávání. Ano, jen si to přiznejme, že vlastně odpočívat ani neumíme! To je samá letní škola, návštěvy knihkupectví s cílem zmapovat, co je zas nového a jakou další vzdělávací literaturu si prostuduji. A to nepočítám hodiny, které strávíme při přípravě tematických plánů pro naše příští úvazky včetně případného vyplňování učebnic a pracovních sešitů! A … a nemohu zapomenout na kolegyně, které s úlevou berou do rukou nůžky, pastelky a jiný výtvarný materiál a připravují si svépomocí pomůcky, které odkládaly na „až pak“ během celého roku.

 

… na strávený čas s rodinou a přáteli.

Více než kdy jindy právě o prázdninách mám spíš potřebu být sama (v tichu a zticha). Během celého školního roku byla spousta situací, které přímo vyžadovaly konzultace s rodinnými příslušníky (Pojedeš se mnou na školu v přírodě?) a nejbližší kamarádkou (Představ si, co se mi stalo!).

Najednou jsou tu prázdniny a vlastně se nic neděje. A já si toho klidu zatraceně užívám – s knihou v ruce sedíc někde na lavičce v přírodě. O nohu se mi občas otře oslintaná tlama mé boxerky a jinak ticho, klid… Jaká to krása!

 

AHA, už to mám. Těším se … těším se na nový školní rok!

S přáním všeho dobrého všem PEPOUŠům … Pavlína.

 

PS: Slíbila jsem si, že mé příspěvky budou jen a jen třeskutě optimistické. Nebojte, také se k tomu dostanu… 🙂