Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

První krok do neznáma

Pokud nenastane nějaké zemětřesení, tak budu mít příštích pět let o zábavu postaráno – povedu si poprvé třídu od první do páté třídy. Navíc jsem nikdy neučila první třídu.

Je to pro mne velká výzva. A pokud chcete, ráda se s vámi podělím o mé první krůčky…


První – oficiální – schůzka s rodiči

Na radu zkušenějších učitelek jsme měli letos poprvé první schůzku s rodiči budoucích prvňáčků už začátkem června. Budeme mít dvě paralelní třídy, proto jsme úzce spolupracovaly s kolegyní na přípravě naší společné schůzky.

Během těchto příprav jsme obě zjistily, že v drobnostech se naše přístupy rozcházejí, a proto jsme se domluvily, že po skončení úvodní – společné – části, si každá odvedeme „své“ rodiče do své třídy a tam „doladíme detaily“.

Mým hlavním cílem po „rozdělení“ rodičů bylo, abych si s nimi domluvila ještě jednu, tzv. neformální schůzku, spíš takové posezeníčko nad kávičkou. K dohodě došlo a já se mohla už jen těšit, jak to všechno dopadne.

 

Druhá – neformální – schůzka s rodiči nad kávičkou

Dnes tedy nastal TEN DEN. Odhadovala jsem, že přijde tak osm rodičů (na první schůzce jich bylo 12), a tak jsem připravila 4 lavice, postavila okolo židle a vyčkávala. Spolu s vychovatelkou z družiny jsme si dodávaly odvahu, že si kdyžtak pěkně popovídáme nad kávou samy. Samozřejmě nechyběla varná konvice, hrnečky, káva, čaj, sušenky.

Jaké bylo mé překvapení, když se sešlo nakonec 16 (!) rodičů. Málem jsme se nevešli k prodlužovanému stolu (byl postaven naší třídy – kdopak to tak hloupě postavil? – no já).

Představila jsem rodičům učebnice. Pobídla jsem je k nákupu rozšiřujících učebnic, pokud uvažují o tom, že jejich dítko je „mírně napřed“. Snažím se tím předejít situacím, kdy se bude někdo nudit a následně pak zlobit. Jen nevím – dá se to realizovat už i v první třídě?

Popsala jsem rodičům, jak vypadá taková výroba pomůcek svépomocí a nabídla jsem jim, že by mi mohli pomoct (nůžky jsem měla připravené) – a už jsme společně stříhali geometrické tvary (na barevných papírech, zalaminované). Přitom jsme si báječně popovídali a doladili vše, co ještě nebylo jasné.

Také jsem požádala rodiče, aby se mi vyjádřili k tomu, že bych ráda hodnotila „výchovy“ slovně. I to mi bylo schváleno :-)

Rodiče přišli také se svou troškou do mlýna – zazněla nabídka získání razítek pro celou třídu za velmi výhodnou cenu. Jestli to vyjde, bude to bezva.

Nakonec jsme si ukázali, jak se dají vystříhané pomůcky využít.

 

 

Závěr

 

Myslím, že jsem dosáhla svých cílů:

 

  • chtěla jsem, aby mne rodiče poznali blíž, abych je mohla seznámit se svou představou vyučovacích metod a postupů;
  • chtěla jsem ukázat rodičům, kteří mají svého prvního žáčka v naší škole, že je současná škola místem spolupráce a vzájemné důvěry;

Když se rodiče loučili, měla jsem dojem, že jsem splnila vše, co jsem si zadala. Budoucnost ukáže, jestli nejsem příliš optimistická.

Myslím, že takhle by mohly vypadat každé třídní schůzky. Nenávidím, když stojím PROTI rodičům a oni jen sedí a poslouchají. Rozhovor a diskuse by měly být samozřejmostí.

A tak doufám, že příští z mého příštího příspěvku na téma třídních schůzek bude opět vonět káva, domácí bábovka a nebo tvarohová buchta jako dnes.

 


    nikdo zatím nehodnotil

6 komentáře k příspěvku

  1. avatar


    Dobrý den Pavlo, je úžasné vidět, že někdo svou práci má rád a
    s takovýmto předstihem se stará o děti a rodiče své budoucí třídy.
    Jak píšete o tom, že doporučujete rodičům i rozšiřující učebnice
    pro děti, které jsou napřed, tak s tím musím souhlasit, je fakt, že Vám
    přijdou do třídy děti a jejich schopnosti a dovednosti se budou různit.
    Proto si myslím, že je dobré podchytit nudící se děti hned na počátku a
    mýt pro ně nachystané věci navíc. Předejde se tak tomu, že se nudění
    nezmění ve zlobení!!! Např. máme ve školce holčičku, která se sama od
    sebe naučila číst, takže až letos přijde do první třídy, mohla by se
    při hodinách čtení také trochu nudit a bude jen záležet na paní
    učitelce, jak si poradí(-: Přeji Vám mnoho úspěchů
    s prňáčky Míša


  2. avatar


    Omlouvám se za odpornou hrubku ve slově mýt pro ně, má tam být
    samozřejmě mít, ale komentáře nejspíš nejdou upravovat. Zasloužila bych
    si za 5 (-8 Míša


  3. avatar


    Vzala jste to za sprtávný konec. Jestli mohu poradit, tak k ještě
    lepší spolupráci s rodiči může přispět vaše osobní návštěva
    v rodinách žáků. Několikrát jsem tuto metodu jako třídní vyzkoušel.
    Získáte v v tak krátké době návětěvy mnoho cenných informací
    o prostředí, ve které Vaši žáci žijí, ale i o rodičích
    i o žácích, kteří se v domácím prostředí mohou jevit docela jinak,
    než jak je vidíte ve škole. A rodiče vám budou moci vrátit Vaši
    pohostinnost. Na kafíčko a bábovku určitě také dojde. Jen si dejte pozor,
    aby to po několika takových návštěvách neodnasla Vaše
    tělesná linie…


  4. avatar


    Celý večer jsem přemýšlela, jestli jste to myslel vážně, nebo to byla
    recese. Vážně mi radíte, abych postupně obešla všech 26 rodin, vnutila
    se jim do obýváku, vypila jejich kávu, slupla nějakou tu bábovku a pokecala
    s rodinkou?



    Nezdá se mi to jako dobrý (a realizovatelný) nápad.



    I tady si asi budu připomínat moudrou radu „stát na značce“ (už
    jsem tuto formulaci vysvětlovala v diskuzi, myslím, že na téma žáčci na
    1. stupni a svačinky).



    Mým cílem bylo představit se a ukázat, že máme oba (tedy já i rodič)
    stejný cíl. Také snad trochu rozptýlit obavy rodičů ze školy jako
    instituce. Zatím bych u toho asi zůstala.


  5. avatar


    Ono je to asi jiné, když jde o malou vesnickou školu, kde si stejně
    všichni vidí do talíře a všichni se znají .. a něco iného je to
    u větších škol. Ale i já bych se držela té značky a spíš bych se
    snažila maximálně zapojovat rodiče do akcí školy.


  6. avatar


    Možná moje reakce vyzněla jako recese a s tím pohoštěním jsem to asi
    přehnal. Ale jinak platí co jsem vše tak jak jem to napsal. těch žáků
    jsem měl sokonce víc než 26 a obešel je potupně všechny. Měl jsem na to
    celý školní rok a nikomu jsem se nevnucoval. Nabídl jsem možnost na prvé
    třídní schůzce a rodiče se mohli k pozvání sami rozhodnout. Pozvání
    přišlo postupně ze všech rodin. Samozřejmě. že zájem měly především
    děti. A nechci se opakovat, že taková návštěva dala za deset třídních
    schůzek. Je pravda, že šlo o venkovskou školu, kde si lidé jsou nějak
    blíž… e městě bych asi někde narazil. A tehdy byla také jiná doba než
    je dnes. To ale nemá cenu rozebírat.


Přidejte komentář

Abyste mohli komentovat příspěvky, musíte být přihlášení.