Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Tak už je to tady!

Přípravný týden finišuje. Zítra ráno (někteří až v pondělí) se vyfešákujeme a opět se uvidíme se „svými“ žáky. Zjistíme, jak se neuvěřitelně přes prázdniny změnili a budeme doufat, že letošní školní rok bude alespoň o něco lepší než ten předchozí.

Poprvé mám možnost sledovat tuto hektickou dobu zdáli. Najednou jsem „na druhé straně“ a od kolegyň už musím jen vyzvídat. O co přicházím?

 

Nejvíc jsem se vždycky těšila na opálené odpočaté obličeje na první poradě (standardně probíhala minimálně od 9:00, abychom nebyli úplně v šoku). Stačilo jen pár dní a na závěrečné poradě před začátkem školního roku byl odpočinek ten tam, dostavila se únava. Ale není třeba věšet hlavu, to přejde, jakmile předstoupíme před třídu.

Také si vybavuji první den jako neustálé hledání. Který klíč patří ke kabinetu? Jakou barvou jsem si označila klíč od učitelského záchodu? Opravdu jsem měla nástěnku ve třídě takhle ošuntělou? Kdypak jsem dala do šuplíku na třídnici tabulku čokolády (nyní řádně rozteklé)? Jaký význam má bonbon nalepený na desky s klasifikací z roku 2008/09? Kam jsem uložila dálkový ovladač k interaktivní tabuli? Ta zásuvka byla vždycky za skříní tak nedostupná? Uličky mezi lavicemi byly opravdu tak úzké nebo s nimi paní uklízečka hýbala (nebo jsem zase přes léto přibrala)?

Také jsem si vždycky připadala jako kreativec, který se snaží obejít bez jediného hřebíčku a kladívka. Během přípravného týdne jsem opakovaně narážela na jedno nedostatkové zboží – pana školníka. A tak jsem se snažila vyřešit nedostatek mužné síly tvořivostí. Mým hlavním kamarádem bylo lepidlo, izolepa, suchý zip, „žvýkačka“ apod. Ale ta radost, když se mi podařilo zavrtět se tak svůdně, že jsem přilákala pana školníka do své třídy a on ťuknul pár hřebíčků na hlavičku!

Když už je třída nachystána, na lavicích první odměnky pro děti (vybavuje se mi staré dobré „Když ptáčka lapají…“), je čas podívat se na obsah výuky. Rozvrh jsme vždycky dostávaly (to není překlep, na 1. stupni aby chlapa pohledal!) polovyplněný – tělocvik byl jasně daný, stejně tak jiné speciální učebny a jazyky. Ostatní jsme si mohly rozvrhnout podle vlastního uvážení. Příjemná práce – pokud umíte počítat a necpete 5 matematik do rozvrhu, kde mohou být jen čtyři :-) To už jsem se ale opravdu začínala těšit na děti!

A pak jsou tu schůzky, schůze, školení a porady. Těm se nedá vyhnout. Alespoň jsem si dostatečně mohutně uvědomila, že už to opravdu začíná.

První den! Je to tady! Snažím se obléct se pěkně, trochu mi buší srdce. Budou děti v pohodě? Sejdeme se všichni?

Nejvíc si, pochopitelně, vybavuji svůj nástup do 1. třídy. Z páťáků, kteří mi mnozí přerůstali přes hlavu, mezi taková kuřátka! Vykulené oči, ručka pevně svírá maminčinu nebo tatínkovu ruku, taška větší než děcko samotné… A já se klepu jak osika a snažím se, aby si toho nikdo nevšiml. Snažím se ignorovat plnou třídu rodičů a soustředím se na kroužek svých dětí. Tak to jsou ony! Copak si asi říkají v duchu o mně?

Přeji Vám všem, abyste minimálně jednou denně zažili pocit uspokojení z dobře vykonané práce (omlouvám se, jestli to zní moc budovatelsky, ale na nic vhodnějšího jsem nepřišla). Když hodina baví učitele, je velký přepoklad, že baví i žáky. Přeji Vám, abyste si dokázali poradit se všemi nástrahami nelehkého údělu učitelského a abyste měli vždy po ruce radu, pomoc, podporu – ať už fyzickou nebo virtuální. Přeji Vám, aby byl nejlépe každý školní den ověnčen drobným objevem, otázkou k zamyšlení nebo alespoň vstřícným úsměvem. Přeji Vám… (doplňte podle potřeby).

Pavlína PEPOUŠ Hublová


    hodnotilo 7 uživatelů

9 komentáře k příspěvku

  1. avatar

    Milá paní kolegyně,
     děkuji Vám za krásnou tečku přípravného týdne, kterou jste upřímně vyjádřila své pocity den před zahájením nového školního roku. Právě jsem se chystal v podobném duchu uzavřít své úvahy spojené s rozhraním prázdniny-škola. Navíc jste mě inspirovala k prodloužení příběhu těch, kteří ze školy (byť třeba jen dočasně) odešli.
    Chci vás připravit na to, že ty nejtěžší chvíle pro vás příjdou zítra, 1. září. Určitě vám v 8 hodin v hlavě zcela samovolně zazvoní školní zvonek a jen silou vůle nevykročíte do své třídy, před své zvědavé žáky, kteří se na vás a hledají změny, které se s vámi za dva měsíce prádznin staly. Budou smutní, že se vás nedočkají.  Ale dost brnkání na city, kterým se zítra stejně nevyhnete. Já to mám už všechno za sebou a vím o čem píši. Věřte, že se do školy mezi žáky určitě ještě vrátíte. Tak jako mne učitele-důchodce včera přemluvila na miniúvazek  (jednu hodinu týdně) paní ředitelka blízké malé školičky. Nemohl jsem odmítnout, když mne "nachytala" na včeličky. Dala si je do ŠVP v předmětu přírodověda a já se jí jako včelař-učitel nějak připletl do cesty... Věřte, že ani na vás vaše škola nezapomene!

  2. avatar

    Milý pane Oldřichu, děkuji za krásná slova. Snažila jsem se, aby můj příspěvek vyzněl optimistky, ale, zdá se, tak docela to nevyšlo. Svůj posmutnělý úsměv jsem si na zítřek schovala. Tušila jsem, že se "učitelování" jen tak nezbavím a vy jste mi to závěrem svého komentáře jen potvrdil. To je prima :-)

  3. avatar

    Jsem teď uronila slzu :) Díky, Pavlo za přání (odcházím opět dělat činnosti, jejichž výsledek není nikde vidět :) )

  4. avatar

    Ano, je to zvláštní doba. Já tam vždy cítil velký optimismus a naději, že se mi podaří vše, co jsem si naplánoval. Na to jsem měl vždy červen, dobu po maturitách, kdy jsme "slízli smetanu radosti" - u těch dobrých studentů a nastala úleva.
     

  5. avatar

    Pavlíno, děkuji! Zítra půjdu s úsměvem, ale lehce rozechvělá, poprvé opět ke svým "dětem". Bude to poprvé, co budu mít druhý školní rok jako třídní stejné žáky...

  6. avatar

    @Hanka P. Možná, že hmatatelné výsledky naší práce nejsou, ale to pro nás přeci není hlavní motivace. Vždyť už se trochu známe!


    @Jenda Optimismus nastane ve chvíli, kdy vidíme "ty své děti". Doba se zas tak nezměnila :-)


    @Hanka D. Držím palce, abys je všechny správně identifikovala. Naši žáci to prostě mají jednodušší - musí si vzpomenout jen na jedno příjmení... :-)


    Děkuji Vám všem, že jste našli chvilku...

  7. avatar

    Děkuji za tuto vzpomínku. Věřím, že pokud máš, Pavlíno, v knize života napsáno, že se někdy k žáčkům vrátíš, určitě se tak stane. :-)

  8. avatar

    Teda Pavli, to je hezké! Jsem z toho úplně naměkko.

  9. avatar

    Děkuji za další komentáře.


    @Monika Vždycky jsem říkala, že nějaká ta pauza nezaškodí (dokonce to snad mají v nějaké severské zemi povinné?). Sice si nedovedu představit, že by přišla dříve, ale možná, že přišla zrovna načas. Doufám, že není všem mým učitelským dnům konec. :-)


    @Daya Jéje, já chtěla být vtipná a veselá!


    A jak bylo první den u Vás? Hanka D. se už podělila o zážitky zde...

Přidejte komentář

Abyste mohli komentovat příspěvky, musíte být přihlášení.