Včera jsme měli se synkem povídavou, takže jsme semleli, co se dalo. To by člověk nevěřil, jaké hluboké filozofické myšlenky se dají vyplodit mezi 23. a 24. hodinou v polovině týdne!
Díky tomu povídání jsem si vzpomněla na úsměvnou situaci, kterou jsem zažila o prázdninách…
Ráda usínám s poslechem rádia. Proto jsem si koupila radiobudík, který se po hodině poslechu sám vypne. Úžasná vymoženost!
Poslouchala jsem kolem půlnoci velmi zajímavý rozhovor moderátora a dvou pánů (omlouvám se, že si nepamatuji jejich jména), kteří se však zcela jistě pohybovali v oblasti školství. Troufám si říct, že jeden byl politickým činitelem, druhý snad ředitelem nebo rektorem.
Nedalo se usnout, protože mluvili k věci a mně přímo z duše. Hodnotili školskou reformu, otřeli se o rámcové vzdělávací programy, probrali prestiž učitelského povolání, vzdělávání budoucích pedagogů včetně dálkového studia… Navíc – kromě toho, že komentovali a kritizovali, tak měli velmi konkrétní návrhy řešení některých zapeklitých situací našeho školství.
Spokojeně jsem si pokyvovala a říkala si: „Konečně, to někdo vidí bez příkraz. Konečně s tím někdo něco udělá. Jejda, kdyby udělali alespoň polovinu toho, co tady navrhují. Konečně se začíná něco hýbat…“
Proč to je úsměvná historka? Protože v závěru jiný moderátor konstatoval, že jsem si vyslechla reprízu rozhovoru těchto pánů z roku 2006!!!!
Konečně se začíná něco dít! 😀
Mgr. Jana Kneřová
7. 10. 2009 at 21:21Jo jo, už se zdálo, že se děje, třeba standardy učitele. A ejhle, práce byla pozastavena do odvolání. Viz.http://www.ceskaskola.cz/2009/10/stanovisko-pracovni-skupiny-k-tvorbe.html.