Zúčastnit se, nebo ne?

Každý učitel řeší čas od času dilema: „Opravdu mi stojí za to, abych věnoval drahocenný čas v hodině zrovna této aktivitě?“ Snažím se mít přehled o dění v oblasti školství, a tak není divu, že si tuto otázku kladu vcelku velmi často…

Co je pro mne rozhodující? Smysluplnost (někdy mám pocit, že se toto slovo stává mým hlavním krédem učitelské praxe):

  1. Obsahová smysluplnost. Má konečný výsledek pro děti nějaký význam? Není to jen soutěžení pro soutěžení? Mohu z tématu soutěže něco „vytřískat“ pro výuku ve třídě? Dokážu výsledek dětského snažení zakomponovat do hodin?
  2. Výchovná smysluplnost. Dává účast v soutěži dětem nějakou přidanou hodnotu? Získají děti nějaké další dovednosti (kompetence) pro sebe a svůj další život?
  3. Čas. Je čas věnovaný tvorbě adekvátní výsledku? Dokážu zakomponovat do časového plánu práci na soutěžním příspěvku? Nebude to nepřiměřená časová zátěž? Zvládneme práci dokončit v termínu?
  4. Vybavení. Mám pro účast v soutěži základní materiální podmínky? Je v mých silách umožnit žákům odpovídající zázemí?
  5. Motivační smysluplnost. Bude účast pro žáky zajímavá? Budu umět motivovat žáky k odpovídajícím výkonům? Věřím vyhlašovateli soutěže natolik, že jsem ochotna věnovat svou/dětskou energii na práci? Máme šanci uspět?

Věřím, že mi ještě hlavou během nepatrné chvilky probíhají další otázky, které rozhodují o tom, jestli nabídnout nebo ignorovat nabídku. Vybrala jsem jen asi ty nejpalčivější, ale budu ráda, když přidáte další do komentářů…

Vždy jsem se snažila podporovat své žáky v účastech na různých soutěžích. Domnívám se, že ať už je následná zkušenost žáka jakákoli (vítězství/prohra), vždy je to ku prospěchu. Stačí krátký rozhovor, pochvala za snahu nebo nějaké drobné ocenění a vše je tak, jak má být.

Proč tento příspěvek vlastně píši? Zítra jdeme s dětmi na vyhlášení výsledků literární soutěže, kde jsme se dostali do užšího výběru možných vítězů. A já musím zítra připravit děti na všechny eventuality. Tak si trochu ujasňuji myšlenky. Držte nám palce!

A na závěr jeden malý citátek: „Není hanbou čestný neúspěch, ale strach z neúspěchu.“ H. Ford